Nejsou to nástroje nebezpečí, ale zdravého rozumu

V polovině března 2025 Poslanecká sněmovna odmítla návrh ministra vnitra Víta Rakušana, který chtěl zakázat používání tlumičů na pistole a revolvery pro běžné držitele zbraní. Tento návrh měl údajně reagovat na doporučení policie v souvislosti s nedávnou tragickou událostí, kdy střelec legálně ozbrojený spáchal útok ve veřejném prostoru.

Chápu, že podobné situace vyvolávají emoce. A chápu i snahu politiků rychle reagovat. Ale pokud se má tvořit zákon, měl by stát na faktech a selském rozumu – ne na dojmech. A zákaz tlumičů prostě dává smysl jen na papíře. V reálném světě neřeší nic.

Oficiální důvody zákazu vs. realita

Je fér podívat se i na důvody, které se používají pro obhajobu zákazu tlumičů. Podle oficiálních vyjádření měl být zákaz reakcí na doporučení policie a měl přispět k vyšší bezpečnosti veřejnosti. Jeden z hlavních argumentů byl ten, že tlumič snižuje hluk natolik, že v případě útoku může pachatel jednat tišeji a méně nápadně. Okolí si výstřelů nemusí všimnout a může dojít k větším škodám, než kdyby tlumič použit nebyl.

Na papíře to možná vypadá logicky. Ale v praxi to nedává smysl. Výstřel z běžné pistole ráže 9 mm má hladinu hluku kolem 160 dB. Tlumič tento hluk sníží, ale ne tak, aby ho někdo „neuslyšel“. I při použití subsonického střeliva a kvalitního tlumiče se reálné hodnoty stále pohybují mezi 124 a 140 dB. To odpovídá hlučnosti cirkulárky. Výstřel s tlumičem není tichý – jen méně agresivní a snesitelnější pro sluch i okolí. V uzavřeném prostoru je stále naprosto rozpoznatelný a nepřeslechnutelný.

Další argument zní, že zakázat tlumiče doporučila policie jako preventivní opatření. Jenže – žádná veřejně dostupná analýza neukazuje, že by tlumiče představovaly reálné riziko v rámci kriminality. Pokud má zákon chránit, měl by být postaven na datech, ne na dojmech. A pokud se máme řídit logikou „co kdyby“, museli bychom postupně zakázat úplně všechno – včetně aut, nožů nebo batohů.

Často se také objevuje argument, že krátké zbraně – tedy pistole a revolvery – slouží především k sebeobraně, a že tam tlumič nemá využití. Jenže většina lidí se zbraní pravidelně trénuje. Chodí na střelnici, cvičí, připravují se – a tam už tlumič dává perfektní smysl. Chrání sluch, snižuje hluk na střelnici a zlepšuje komfort. Navíc na střelnicích poblíž obydlených oblastí může výrazně snížit hlukovou zátěž a počet stížností od obyvatel. Pro sebeobranu je tlumič prakticky nevhodný – prodlužuje zbraň, ztěžuje nošení, a je tedy k tomuto účelu téměř nepoužitelný.

Zákaz tlumičů tedy ve skutečnosti neřeší žádný konkrétní problém. Omezil by pouze slušné a zodpovědné střelce, kteří už dnes dodržují všechna pravidla. Těm, kteří zákony porušují, je stejně jedno, co je a není povolené.

Co bude dál?

Ministr Rakušan po neúspěchu návrhu ve Sněmovně avizoval, že se pokusí zákaz prosadit v Senátu. Je tedy možné, že tohle téma ještě není u konce. O to důležitější je mluvit o něm věcně a otevřeně – bez nálepek a předsudků.

Když zákon dopadá na všechny...

Pokud někdo chce udělat něco špatného, neřeší, co je legální. Takový člověk se nezastaví před zákonem o tlumičích. Ale když se zákon míří na legální držitele, kteří všechno dělají podle pravidel, je to jen další signál, že jim stát nevěří. A přitom právě tito lidé často trénují, vzdělávají se, investují čas i peníze – a přispívají k vyšší bezpečnosti celkově.

Tlumiče jsou v Česku regulované. Jejich držení je podmíněno zbrojním průkazem a registrací. Není to něco, co si objednáte po internetu bez kontroly. A každý, kdo ho legálně vlastní, už předtím prošel prověrkami, testy i "psychologickým" posouzením. Pokud nevěříme těmto lidem, komu ještě chceme věřit?